Věci se mění, vypadá to zvláštně. Potřebuju jen pochopit to, že ty máš svůj život a já svůj. Ale ty jsi byl všechno. Vzpomínáš si, jak jsme v prosinci přísahali, že se nikdy nezměníme? Dokonce i když odejdeš, tak naše pocity zůstanou navždy stejné. Přeju si, abychom se mohli smát. Místo toho tady stojím a ptám se "Nemůžeme to nějak snést a překonat?